Krev je vlastně docela dobrý koktejl. Zvlášť když je ohřátá na tělesnou teplotu a neinfikovaná. Chutná skoro jako hodně řídká a málo kořeněná rajská. Allan dopil šálek, vrátil se k tělu svého kámoše a nacmrndal si další. Cesta k nesmrtelnosti byla nakonec docela krátká a snadná - stačil nůž, kladivo a trochu obratnosti. Ochutnal ještě pár větších úlomků lebky - křupaly jako trochu tvrdší chipsy - a hodil do sebe další koflík. Pro jistotu. Stát se upírem a získat věčný život je velká věc a nemá cenu riskovat.

Ještě jednou se podíval na zdemolované tělo svého nejlepšího přítele, toho hajzla, který si dovolil urazit Akashu, Královnu temnot. Nakonec to dopadlo skvěle: Tom za svou drzost dostal, co si zasloužil, a ještě mu poskytl svou drahocennou krev. Vstupenku do věčnosti. Akasha Allanův statečný čin ostatně ocenila, je tady, právě v tomhle pokoji a tváří se spokojeně. Šel do koupelny, postavil se před zrcadlo a pomalu roztáhl rty k úsměvu.

Ano, správně, tak to má být. Zuby pokrývala nádherná rudá vrstvička. Zmákl to, přesně jako ve filmu. Kdo zabije, přežívá všechny. Tak to řekla Akasha, Královna prokletých, a filmy nelžou. Filmy nelžou, Akasha žije, miluje ho a on je teď vamp, upír, bytost, která přemohla smrt. Bude ale potřebovat krev. Víc krve. Úplně nejvíc krve! No, už toho radši necháme. Tohle nejsou výpisky ze scénáře béčkového hororu, ale stručný popis událostí z 11. prosince roku 2002 ve skotském městečku Fauldhouse. Kamarádská návštěva Thomase McKendricka u svého dlouholetého parťáka se prostě nějak zvrtla.