Před mnoha a mnoha léty stávalo na Chlumu město. Všichni obyvatelé města byli veselí, nikdy se nermoutili, nebylo mezi nimi nespokojených ani chudých. Každého dne se konaly slavnosti, lidé chodili v průvodech a hudba je doprovázela. Žili úplně bezstarostně.

Jednou přišel do města chudý, utrmácený poutník. Bylo mu divné, že jsou všichni tak veselí, zeptal se proto jednoho chlapce: "Pověz mi, chlapče, proč jste stále tak veselí?" Oslovený se na něho podíval, ale když před sebou uviděl ubohého chudáka, tak mu ani neodpověděl. Totéž učinilo i několik dalších dotázaných.

A vyplnilo se. Jakmile opustil město, uslyšel přenáramný hřmot. Ohlédl se a s podivem pozoroval, jak se celé město řítí do propasti a za chvíli po něm nebylo ani památky. A dnes, když přiložíme ucho k zemi v oněch místech, kde stávalo město, zaslechneme prý slabé doznívání hudby a hlasy obyvatelů propadlého města.