Jdi na obsah Jdi na menu
 


Parapsychologie část 13.-Prekognice

10. 12. 2009
Prekognice (informace o událostech, které se bu­dou dít), vystupuje jen z jednoho faktoru, který nezná hranice. Nejdříve je třeba si ujasnit, že komunikační faktor jako impuls podvědomí se nemůže pohybovat v dimenzi času. Přesto ale zůstává základem poselství o minulých i budoucích událostech. Umožňuje retro-kognici, tj. poznávání minulých událostí, aniž by se pohyboval v časové dimenzi.

Z vyšetřování paranormálních jevů duševna vychází, že nejbližší budoucnost může být poměrně přesně předpověděna a že ojedi­nělé exkurze do minulosti podávají neobyčejně přes­né údaje. Čím větší je časový rozdíl mezi přítomností a minulostí a mezi přítomností a budoucností, tím více ztrácejí výpovědi na přesnosti a jasných konturách. Komunikační faktor operuje v prostoru, a proto nezná žádné hranice.
Prekognice, předvídání, spočívá na lidských fakto­rech (to jsou provedená jednání, rozhodnutí, chyby, úspěchy a naděje) a na přírodních faktorech (jako jsou zemětřesení a přírodní katastrofy). Pravý význam prekognice spočívá v komunikaci člověka se sebou sa­mým - být si vědom nebezpečí, které prekognice skrý­vá. Jeví se jako následek propojení lidského vědomí s prvky přírody. Komunikační faktor vnikne do této spleti a lidské podvědomí zvolí optimální možnosti. U všeobecného vědomí jsou k dispozici všechny lidské nezkušenosti, myšlenky, plány, rozhodnutí, naděje a stra­chy, vše ve formě výšedimenzionální energie (tj. více-rozměrové než je náš čtyřdimenzionální svět - délka, šířka, výška, čas). To jsou ve skutečnosti zárodky bu­doucnosti. Při volbě informací z této spleti je naše svo­boda omezena přítomností všech ostatních individuál­ních podvědomí. Duše senzibila (tj. člověka se zvýše­nou citlivostí, který je schopen intenzivněji vnímat nebo ovlivňovat subjekty živé či neživé přírody) probíhá rychle těmito možnostmi a vybere optimální řešení věštbou. Prekognice, informace z budoucnosti, přemožení časové bariéry Leonardo da Vinci (1452 - 1519), malíř, sochař, architekt a inženýr, snil během svého života o vynále­zech. Navrhl létající letecké modely, helikoptéry a vrtu­lová letadla. Jen pohonné systémy nedovedl popsat. Konstruoval ponorku, jejíž plán pak zničil se slovy: „Ne­dám to k dispozici, protože povaha člověka je špatná." Uvažujeme-li, že jeho návrhy byly uskutečněny až o 500 let později, ptáme se, zda da Vinci a ostatní géniové a vynálezci neměli prekognitivní schopnosti, že mohli se svým duchem čas o staletí a tisíciletí „spojit nakrátko". Dr. Milan Rýzl uvádí případ B. Morrise, funkcionáře lodní společnosti. Tomu se zdálo, že ho vážně zranila střepina granátu na lodi při odpálení čestné salvy na jeho počest. Řekl o tom kapitánovi a ten ho ujistil, že dá povel k čestné salvě teprve tehdy, až pan Morris nebude vystaven nebezpečí. V kritickém okamžiku si sedla mou­cha na nos kapitána a jeho pohyb rukou, aby mouchu odehnal, byl posádkou vnímán jako pokyn k odpálení salvy. Střepina granátu zasáhla pana Morrise a zranila ho natolik, že po několika dnech zemřel. Zdánlivá předpověď a ovlivňování osudu Poněvadž časové pole probíhající všemi směry (ča­sové pole je druhem energie) je podřízeno výšedimen-zionálnímu stavu, mohou být fenomény předpovědí vnímány tehdy, když naše vědomí dosáhlo nejméně pětidimenzionální úrovně. Dobrá média, šamani a mys­tikové dosáhnou v transu ještě vyšší dimenzionalitu, mají například vidiny ze šesté dimenze. Naopak média na nízkodimenzionální úrovni nemohou vnímat žádné pravé fenomény. Jestliže tato média vydávají častá va­rování a označují program osudu, je to paradoxní a pů­sobící proti programu osudu. Všechny subjektivní pokusy ovlivňovat osud, ať jsou pro člověka jakkoliv nákladné, nejsou nic jiného než divadlo, pouhá tera­pie pro něho, aby se něčím zabýval. To, co se zjeví ve snu nebo ve spánku podobnému stavu, jsou všechno pseudomožnosti, které nám zřejmě osud ponechává, aby se sehráním se svobodnou vůlí naznačily možnos­ti našeho osudu. Příklady telepatie, jasnovidectví a prekognice PaníSaubertová, venkovanka, se objeví v Kolíně nad Rýnem, vzdáleném 250 km od svého bydliště, před bra­nou firmy, kde je její dcera Agnes zaměstnána, a ptá se po své dceři. „Dnes zde není," zní odpověď. PaníSau­bertová je ale svírána úzkostí a líčí, že viděla v noci ve snu svoji dceru ležet na podlaze bytu a její levá ruka byla plná krve. Na naléhavou žádost se vypraví poli­cista k bytu dcery paní Saubertové. Dcera je nalezena mrtvá, leží na podlaze v kaluži krve. Vzala si prášky na spaní a otevřela si tepny na levé ruce. Pan Mirgel se vystěhoval po válce ze Stuttgartu do Kanady a psal občas své sestře do Stuttgartu. Po delší pomlce přišla jeho sestře úřední zpráva z Kanady. Pan Mirgel zmizel 13. července 1962 beze stopy a vyšet­řování po osmnácti měsících skončilo bez úspěchu. Protože je nezvěstný, nemůže být jeho dědictví, 52 tisíc dolarů, uvolněno. Sestra ve Stuttgartu byla bez­radná. Přečetla ještě podrobně večer před spaním jeho poslední dopis a usnula s ním v ruce. Ráno vyprávěla svému manželovi, že bratr je mrtev, že ho viděla ve snu, když si při návratu domů chtěl zkrátit cestu le­sem, spadl přitom do opuštěné, prkny zakryté hluboké šachty kde se utopii ve vodě. Psala úřadům do Ka­nady o svém snu a o čtyři týdny později přišla z Kanady tato zpráva: „Můžeme Vám potvrdit, že pan Mirgel byl nalezen mrtev v lese ve 106 metrů hluboké opuš­těné šachtě." Helga Ravensová měla předtuchu, že se manželovi zítřejšího dne něco stane. Souvisí to s nehodou auta. Zapřísahá muže, aby zítra s autem nikam nejel, že se stane něco hrozného. Muž po dlouhém přemlouvání dá konečně na její prosby a zůstane ten den doma. Před půlnocí šli ještě manželé do zahrady, aby uza­mkli vstupní bránu od silnice. K bráně bylo asi 20 kro­ků. Žena se zastavila na schodech domu a muž chtěl bránu zamknout. V tom se přiřítil na jejich bránu ná­kladní automobil a muž byl na místě usmrcen. V prvním případě to byla telepatie a jasnovidectví, kterými paní Seubertová přijala poselství své umíra­jící dcery. Ve druhém případě to byla retrokognitivní telepa­tie a jasnovidectví, které byly vyvolány stykem s do­pisem pana Migrela své sestře. Ve třetím případě bylo v akci prekognitivní jasnovi­dectví. Když paní Ravensová varovala svého manžela, aby příští den nikam nejel a neopouštěl dům, jednalo se o pravou prekognici programu osudu, kde nepomůže žádné varování. Není možné odvinout čas nazpátek nebo ho navinout kupředu, abychom hleděli do bu­doucnosti.

Rozumem nadaný člověk se těžko odpojuje od ma­teriálních svazků. V kom však dřímají schopnosti leh­čeji se odpoutat od prostoru a času? Pro každého z nás se může naskytnout příležitost, že mimořádná dušev­ní situace nás zavolá k mimořádným výkonům, od nichž pak bezradně hledíme zpět.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář