Jdi na obsah Jdi na menu
 


Parapsychlogie část 4.-spánek 3

10. 12. 2009

Jestliže vyšší úroveň vědomí, které nemůžeme pochopit zásluhou nedokonalosti našich orgánů vnímání, představuje náš vlastní duchovní domov, je zcela pochopitelné, že naše podvědomí se tam během spánku zdržuje. Tím zřejmě následuje zesí­lené přidružení našeho já k nadřazeným výše dimenzionálním uspořádáním.

Každou noc se odehrává tato hra:
Lidé se uloží ke spánku a jejich jemnolátkové psy­chické tělo se odpoutá od materiálního těla a ocitá se na jiném světě. V nekonečnosti multidimenzionálního vesmíru (univerza) se nabije v hojné míře přítomnou univerzální energií a přes zážitky snů se zúčastňuje dění v univerzu. Přitom dochází k duchovní a fyzické regeneraci, která je pro nás už samozřejmostí. Po probuzení jsou naše myšlenky ponejvíce spořádané a jasné. Nabízí se řešení problémů, které jsme během dne marně hledali, protože náš vědomý intelekt půso­bil pro tvůrčí myšlenky jako závěrný, téměř nepro­pustný filtr. Poněvadž psychické a fyzické tělo tvoří jeden celek, je léčivá role spánku mimořádně důležitá. V této souvislosti je nutné podotknout, že dlouho před onemocněním našeho fyzického těla je pozorována značná změna aury lidského těla - jev, který znatelně poukazuje na souvislost našeho materiálního těla se světem výšedimenzionálních energií univerza. Spánek je záchranná brzda vědomí, automatický a regulační proces, který oddaluje naše stárnutí a opotřebení za­viněné dlouhým bděním a namáhavou činností. Je to postup, který je zakotven v podvědomí, ale jeho řízení musí přicházet zvenčí zcela nikoliv náhodou, jak by se mohlo zdát. Spánek můžeme označit jako podvědo­mím indukovaný bioenergetický proces nabití se ener­gií a jako regeneraci na podporu naší materiální exis­tence. Postup probuzení se, často označený jako při­cházení k sobě, znamená, že složky vědomí, které operovaly výšedimenzionálně, se vracejí k tělesnému já. Při náhlém probuzení je návrat k fyzické složce těla tak prudký, že vyvolá pocit nevolnosti nebo zá­vratě. Pomalu po minutách odezní tento náhlý návrat z jiného světa a my poznáváme okolí, tj. přišli jsme k sobě. Kde se zdržuje naše podvědomí společně s vědomím během spánku? Existují psychologicko-lékařská vysvětlení pro tento stav, která se zabývají hlavně fázemi spánku. Právě to zmatení a neschop­nost rychlé orientace při náhlém probuzení ukazují, že musí být mimo náš materiální svět ještě něco jiné­ho, právě to nadřazené univerzum, jehož se stále a ponejvíce podvědomě účastníme.

Jedna návštěvnice parapsychologické poradny se svěřila se svým neobvyklým zážitkem - několik nocí za sebou ji provázely sny, ve kterých prožívala jakýsi ima­ginární život na pokračování. „Jedné noci jsem měla dlouhý sen o tom, že sedím v kuchyni domku na vesnici, kde jsme s rodiči žili, jako malá holčička a moje (dnes již dávno mrtvá) maminka mě hubuje, že nic nedělám, jen okouním a vůbec že ze mne nikdy nic kloudného nebude, že jiné děti v mém věku ... atd., atd. Je zvláštní, že jsem si v tu chvíli - ve spaní- uvědomovala, že jsem dnes již mnohem, mno­hem starší, takže se nacházím kdesi v minulém čase, v dobách mého dětství. Viděla jsem i otce, který mě sice nehuboval - on vlastně ani nemluvil, nedíval se na mne a jen si něco potichu povídal s maminkou. Vyba­vuje se mi, jak jsem si říkala - nic si z toho nedělej, vždyť je to jen sen - ale pociťovala jsem skutečné za­hanbení, že jsem lenoch, a fakt, že se vlastně nachá­zím jen ve snu, mi nebyl k ničemu. Následovaly chao­tické, útržkovité scény z okolí domu, který jsem sice vůbec nemohla poznat, ale přesto jsem se v něm vy­znala. Sen skončil rozplizle, všechno jako by zmizelo. Já jsem ale kupodivu měla radost, že jsem se setkala se svými rodiči, kteří ve snu vypadali velmi mladě a zdra­vě, a v neposlední řadě viděla i sebe jako dítě. Následující noc sen z minulosti pokračoval. Tento­krát jsem již byla studentka. Nikdy jsem nebyla nějak zvlášť průbojná a často jsem od svých spolužáků utr­žila nemálo posměchu pro svůj způsob oblékání nebo pro jinou nepodstatnou věc. V tomto snu jsem se ocitla ve školní třídě obklopená svými spolužačkami, které o překot volaly - no tak se předveď, kam jsi to dotáh­la, a co to máš na sobě? - S pláčem jsem utíkala pryč. Cestu, po které jsem běžela, jsem ale rovněž neznala, ale nějak jsem doběhla domů (domek jsem opět ne­znala), kde byla moje maminka, která se, k mé lítosti, připojila ve svých názorech k mým spolužačkám. Po probuzení z tohoto „dalšího dílu" mých exkurzí do mi­nulosti mi nebylo moc lehko u srdce. Po celý den jsem na tyhle dva příběhy na pokračování myslela i přesto, že jsem si neustále opakovala, že je to naprostá hlou­post. Třetí večer před spaním jsem byla nervózní. Nechtěla jsem již žádné pokračování děje, byť jsem se v něm setkala opět se svými rodiči, ba vrátila se do Školních škamen. Jenže „cosi mezi nebem a zemí" roz­hodlo jinak. Ve třetím snu jsem viděla samu sebe jako mladší ženu ve společnosti muže středních let (tento muž byl kdysi skutečně mým přítelem). Ve snu se ale vůbec přátelsky nechoval. Veřejně a v mojí přítomnosti oslo­voval mladé ženy (polovinu z nich tvořily právě ty bý­valé protivné spolužačky) a společně se mi smáli a urá­želi mě. S tímto mužem jsem se před mnoha lety sku­tečně rozešla kvůli jeho flirtování s ženami. Tento sen byl naštěstí poslední. Dodnes mi ale vrtá hlavou, proč byl tak živý a barevný, proč jsem se (v mém současném dospělém věku) alespoň ve snu nedokázala bránit a chovala se stejně utaple jako tenkrát? Mám snad v podvědomí zakódovanou ustrašenost a odevzdanost fackovacího panáka, nebo to, že jsem dnes úspěšná a su­verénně působící podnikatelka, je jen zástěrkou, abych před lidmi i sama před sebou obstála?" Ve spánku jsme prodlévali s naším podvědomím v nekonečných dálkách univerza, čas a prostor pro nás neexistoval a náhlé probuzení v našich prostorách a při časovém omezení na nás působilo jako šok. Stále se vyskytuje otázka, proč nenastoupí paranor-mální jevy také při spánku podobným stavům, např. během narkózy. Při anestézii se však jedná o dočasné vyřazení jistých nervových systémů za účelem zame­zení bolesti. Dochází sice k omezení paměti, to však je pro naše vědomí bez významu, protože toto umělé vyrobení spánku nemůže způsobit vyslání podvědomí k vyšším úrovním bytí. Naše psychické tělo, které tvo­ří most či výtah pro podvědomí, není narkózou aktivo­váno, aby mohlo vytvořit výtah jako ve spánku. Naše podvědomí zůstává při narkóze nadále činné a regis­truje operační zákroky s velkou přesností.

O účinku drog na vědomí a bioplazmické tělo jsou různé výpovědi. Nehledě k negativnímu účinku drog na výrobu serotoninu v mozku a tím k vytváření halucina­cí, je jasné, že nedojde k pravým paranormálním jevům. Psychické tělo nevytvoří ve stavu drogového opojení výtah pro podvědomí k vyšším rovinám bytí a zůstane vězet mezi rovinami bytí, takže dotyčná osoba vnímá jen halucinačně zkreslené stavy vědomí. Hodně hovoří pro to, že se při těchto destruktivních stavech jedná o prodlévání v negativní dimenzionalitě ve světě zla.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář